kroj v Šošůvce
kroj v Šošůvce byl obnoven v roce 1983, zde je reportáž z obecního zpravodaje z roku 2003
Vznik kroje
V Šošůvce se hodová tradice váže k svátku svatého Václava a tedy ke konci září. Letos si na hody připomeneme nejen první výročí vysvěcení nové kaple svatého Václava a svaté Anežky České, ale budeme mít i jedno další jubileum. Bude tomu právě dvacet let, co se na hodech objevili první stárci a stárky v nových originálních horáckých krojích.
Tradice krojovaných hodů je v Šošůvce dlouhá, většinou jsme si kroje půjčovali z půjčoven ve Vyškově nebo v Brně. Byly to kroje převážně slovácké, mnozí z nás cítili, že do našeho kraje nepatří.
Z popudu sokolské organizace vznikl nápad vytvořit kroj vlastní. Pomáhali mnozí. Pan Miroslav Klíčník, optik a fotograf z Brna nás objednal u paní Marie Putnové z Komína, kam jsme začali jezdit na rady. Uskutečnilo se i setkání s doktorkou Ludvíkovou z Etnografického národopisného muzea. Dozvídali jsme se, které součásti musí kroj mít, z jakého materiálu se šije spodnička, z jakého zástěra, kordulka, sukně či rukávce a další díly. Začala jsem shánět látky, s paní Putnovou jsme ladili barvy a střihy. Chodili jsme i na rady do Kořence, kde svůj kroj už měli. Naučili jsme se škrobit spodničky, vázat šátky.
Ale nebylo všechno jednoduché. Například první návrh pánské vesty nebyl odborníky přijat, bylo třeba shánět další etnografickou literaturu a hledat řešení. Kroje mají svá přísná pravidla, a tak si děvčata nemohou vzít víc jak tři spodničky, krajky nesmí být příliš široké, výšivky moc náročné. Proč? Protože Šošůvka leží v chudém horském kraji. Platí i jiné zákonitosti. Červený vzorovaný šátek svobodné ženy uvazují tak zvaně na věneček nebo mají stuhy ve vlasech, vdané by měly mít vázání „na uši“. Pánský klobouk a vesta se zdobí každoročně před začátkem hodů mašlemi a rozmarýnou. Velikost kytičky by měla zobrazovat lásku stárkové ke stárkovi“ ... Nad každým kouskem kroje se diskutovalo, než došlo k jeho schválení. A to bylo nejprve oblečení pro stárky - kluky i děvčata, pro vdané i svobodné, pro rychtářku. Kroj pro konšele i rychtáře nám šil pan Krejčíř z Velenova.
Sokolská organizace, jako hlavní pořadatel hodů, poskytla potřebné finance, ženy si mezi sebe rozdělily materiály a střihy a pustily se do práce.
Bílé zástěry a stojáčky u panských košil šila Růžena Štraitová, kašmírové sukně, barevné zástěry, spodnice a pánské kalhoty Eliška Mikulášková a Marie Zouharová, rukávce a kordulky Marie Procházková, pánské vesty Marta Krátká (tehdy ještě Čuprová). Kroje vyšívala Alena Valachová (tehdy Štraitová). Náklady na ženský kroj činily pouhých 1.230,-- korun, na mužský jen 700,-- korun.
Přišly Václavské hody roku 1983 a veřejnosti se představilo prvních sedm párů v pravých šošůvských krojích. Dnes už si bez nich hody ani představit neumíme. V některých rodinách se už staly samozřejmostí a ženy si ušily vlastní kroje pro sebe i pro děti. O ty sokolské se pečlivě stará paní Marie Procházková, která je půjčuje zájemcům, ale také je opravuje a doplňuje.
K šošůvskému kroji mám osobní vztah a také jej ráda při různých příležitostech oblékám.
Marie Zouharová